Přeskočit na hlavní obsah

Dneska piju... Lapsang Souchong?

Ano, ten otazník v názvu není pouze náhoda. Dlouho jsem tenhle čaj nemusel kvůli jeho specifické chuti, která se jen tak nezapomíná. Kdo zkusil, jistě už ví, kdo nezkusil, měl by, protože jde o unikát nejen mezi čínskými čaji, ale čaji obecně. Ale k věci: lapsang souchong (z čín. Zheng Shan Xiao Zhong) je černý čaj z pohoří Wuyi, provincie Fujian (příp. Fu-ťien, ale já mám radši anglické přepisy), který se po dokončení oxidace "udí" nad borovým dřevem. Právě to je to unikum, které lapsangu dodává kouřovou vůni i chuť.

Historie jeho vzniku je také zajímavá. Podle legendy byl čaj poprvé vytvořen za dynastie Qing (český přepis Čching), když vesnicí Tong Mu, kde se lapsang produkuje, projížděla vojska, zdržela místní během sušení již sklizeného čaje, který zatím stihl zoxidovat, což bylo při produkci tehdy zeleného čaje nežádoucí. Místní, zděšení takto zkaženou úrodou, se z důvodu uspokojení poptávky rozhodli čaj usušit nad ohňem z borovic. Podle některých zdrojů byl lapsang vůbec první černý čaj. Dnes se vyrábí i v neuzené variantě.

List

List, alespoň v mém případě, je malý, drcený. Barvou je uhlově černý a voní, jak je již zmíněno výše, uzeně. Z čajové rostlinky se pro výrobu lapsangu sbírá čtvrtý a pátý list od pupenu, které mají obecně nejméně výrazné aroma, což se potom "překrývá" uzením.
Mokrý list má světlejší hnědou barvu a uzenou vůni doplňuje vůně ovocitá a alkoholová.

List za sucha...
... a za mokra.

Nálev

Barva nálevu je temně červená až hnědá a v chuti je opět velmi výrazná kouřová složka. Dochuť nabízí lehký nádech whisky, případně ovoce. U lapsangu lze i po přeluhování jen velmi těžce detekovat nějakou svíravost nebo hořkost.

Příprava

U přípravy jde o to, co od čaje vyžadujete. Lze využít jak pro nás běžnou západní metodu přípravy, tak tradiční gong fu metodu.

Západní: na konvičku o objemu 0,5 l potřebujete 5-7 g čaje. To se poté přelije vodou o teplotě 90-100 °C a nechá se luhovat 2-3 minuty. Vzhledem k dlouhému luhování bude intenzivnější uzená chuť.

Gong fu: zde doporučuju 3,5-4 g na 100 ml. Pokud tedy máte 200 mililitrovou konvičku, jako já na obrázku, použijete 7-8 gramů čaje a luhujete opět ve vodě 90-100 °C přibližně 45 sekund, poté slijete. Zde budou kouřové tóny o něco méně výrazné a více vyniknou ostatní složky chuti.  

Lapsang souchong je bezpochyby unikátní čaj, který ale nemusí být pro všechny to pravé ořechové. Já sám jsem si musel zvykat a najít správný způsob přípravy právě pro mě. A ještě myšlenka na závěr: bylo by zajímavé zkusit lapsang spárovat s néjakým jídlem, např. uzeným sýrem 😁. Třeba o tom časem ještě něco napíšu. 

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Příprava gong fu

Gong fu cha znamená v čínštině něco jako čaj, který byl zkušeně připraven . Zní to dost vznešeně, co? 😁 Nicméně gong fu metoda je tradiční čínská metoda přípravy čaje a je obvykle spojená s menším čajovým obřadem. Říkám "menším", protože ani zdaleka nedosahuje složitosti a délky třeba takového japonského čajového obřadu. Pokud vás úvod navnadil, pojďme se spolu vrhnout na tenhle příšerně dlouhý příspěvek 😉.

Dneska piju... Genmaichu!

Genmaicha (čti genmajča, z jap. doslova čaj s praženou rýží) je japonský zelený čaj, ke kterému je, jak už vypovídá název, přidána pražená rýže v poměru 1:1. Pro čajový základ se běžně používají dvě třídy japonských zelených čajů: sencha nebo bancha. O rozdílu mezi těmito dvěma si řekneme (snad) někdy později. Zdroj: vlastní tvorba Chuť umami, která je přítomna ve velké míře ve všech japonských čajích, které jsem zatím měl možnost ochutnat, je u genmaichi (laskavý čtenář promine mé improvizované skloňování) celkem dost potlačena právě chutí rýže a připomíná spíše popcorn, proto také anglický název pro tento čaj popcorn tea . List Na obrázku vpravo můžeme vidět do jehliček svinuté sytě zelené lístky senchi, příp. banchi, smíchané s hnědou praženou rýží, místy prasklou. Poměr těchto dvou ingrediencí je při míchání ve výrobním procesu skutečně 1:1, ovšem to, jak je čaj namíchaný v konvičce, je už čistě na šikovnosti čajovníka a taky na náhodě 🙂. Ve vůni suchého listu je velmi

Něco "málo" o typech čaje

Na začátek je důležité si uvědomit, že ať už se bavíme o čaji černém, bílém nebo fialovém, vždy jde o keř čajovník čínský  ( Camellia sinensis ), resp. jeho 2 varianty: var. sinensis (tj. většina čínských čajů) a var. assamica (v naprosté většině čaje indické). Jakékoli další rozdíly jsou už pak vytvořeny různým zpracováním čajových lístků.  Jednotlivé čaje dělíme do těchto kategorií podle způsobu zpracování: bílé, zelené, černé/červené, tmavé, žluté (tady je definice dost nejasná a sám jsem ještě ani žádný neochutnal 😶, takže se o nich dál zmiňovat nebudu), oolongy a fialové (ale to je celkem sporné, bo těch moc není 😁). Zdroj:  https://www.wallpaperup.com/1791/Tea_spectrum.html Počkat ještě... ... než začnu dělit čaje do jednotlivých kategorií, měl bych se alespoň nepatrně (a naprosto neodborně - chemie není moje silná stránka) zmínit o oxidaci čaje. Oxidace (často nesprávně označovaná jako fermentace) je důvodem, proč jsou některé čaje černé a některé jenom... trochu