Přeskočit na hlavní obsah

Příprava gong fu

Gong fu cha znamená v čínštině něco jako čaj, který byl zkušeně připraven. Zní to dost vznešeně, co? 😁 Nicméně gong fu metoda je tradiční čínská metoda přípravy čaje a je obvykle spojená s menším čajovým obřadem. Říkám "menším", protože ani zdaleka nedosahuje složitosti a délky třeba takového japonského čajového obřadu. Pokud vás úvod navnadil, pojďme se spolu vrhnout na tenhle příšerně dlouhý příspěvek 😉.

Příprava gong fu

Ale o co vlastně jde: základním prvkem je jiný poměr čajových lístků a vody. Jestliže tedy na "naši" západní přípravu čaje potřebujeme 0,5 - 1 g čajových lístků na 100 ml vody, v případě gong fu to bude minimálně 3x více, tedy 3 - 3,5 g na 100ml (všechny hodnoty se týkají zeleného čaje; v tabulce  1 najdete orientační gramáž různých typů čajů). Úměrně k tomu se samozřejmě musí změnit doba luhování, která se výrazně zkracuje. O kolik se zkrátí závisí na přesné dávce, teplotě vody a typu čaje. Velká výhoda této metody je podstatné zvýšení počtu nálevů.
Typ čajeg / 100 ml
Zelený3 - 3,5
Bílý3,5 - 4
Černý4 - 4,5
Oolong4,5 - 5
Pu-erh5
Tabulka č. 1
Typ čajePřibližná teplota (°C)
Zelený70 - 80
Bílý70 - 80 nebo 90
Černý90 - 100
Oolong100
Pu-erh100
Tabulka č. 2
V případě zjednodušené verze gong fu metody úplně stačí to, co je popsáno výše. Kdo se ale chce do tradiční přípravy čaje dostat hlouběji, měl by věnovat pozornost následující části, a tou je nádobí.

Nádobí

Nádobí je nezbytnou součástí čajové ceremonie. Asi nejpraktičtějším prvkem je čajové moře. Moře je něco jako dutý dřevěný nebo bambusový podnos s odjímatelným víkem, do kterého během obřadu stéká přebytečná voda. Po vypití čaje se moře jednoduše vylije. Na obrázcích 1 a 2 můžete vidět dvě mé moře, jedno větší, druhé menší cestovní.

Čajové moře
Obr. 1; Pro zvětšení obrázků klepni.
Čajové moře
Obr. 2

Další důležitou položkou je samozřejmě varná konvice, což je celkem samozřejmé, pokud vodu neohříváte třeba na sporáku... to je taky možnost. Ale hodí se konvice se schopností vařit vodu na určitou teplotu, případně aspoň taková, která má indikátor teploty. V případě, že tohle vaše konvice (stejně jako ta moje) neumí, přijde skutečně vhod teploměr (obr. 3), třeba takovýto jednoduchý, který jsem pořídil v Oxalisu. A aby se nemusela voda pořád přivařovat, měřit teploměrem a nechávat chládnout, je vhodné pořídit si i termosku a namíchat do ní vodu o požadované teplotě už předem.

Teploměr
Obr. 3: teploměr

Dále se hodí nějaká mistička, ve které se čajové lístky váží (ano, hodí se i váha). Já mám takovou obyčejnou skleněnou, které jste si mohli všimnout třeba v mém předchozím příspěvku, ale je vhodné, aby byla mistička pěkná, jelikož se (i s čajovými lístky vevnitř) nechává kolovat mezi hosty.

A teď už přejděme k zajímavějším věcem: nádoba na luhování může být různá, já mám třeba skleněnou konvičku (obr. 4), která je nejvhodnější na oolongy a kvetoucí čaje, protože se v ní dají krásně obdivovat :3. Na pu-erhy se nejčastěji používá keramická konvička, protože dobře vstřebává aromata a chutě a tím způsobem zraje. Pro opravdové fajnšmekry je (hlavně na ten pu-erh) jasnou volbou konvička z Yixingské keramiky. Univerzální je pak konvička z porcelánu nebo glazované keramiky, která nevstřebává chutě a je dobře omyvatelná. Skleněné, keramické a porcelánové se vyrábí i gaiwany (z čínštiny doslovně miska s víčkem), ve kterých se luhuje stejně jako v konvičce, ale výluh se poté slévá přes víčko.

Co se týče konviček, je ideální mít takovou, kde bude mít čaj dost prostoru pro luhování, tedy NE takovou, kterou mám já a kterou můžete vidět níže. Ideální je, aby měla konvička sítko u hrdla.

Konvička
Obr. 4: konvička

Pravidlo je, že ať je v samotné konvičce (o gaiwanu ani nemluvě) sítko sebelepší, vždy projdou drobnější kousky nebo prach z čaje. Z toho důvodu je součástí výbavy i jemné sítko (obr. 5), přes které se slévá výluh do slévací konvičky (obr. 6). Ta má čínský název gong dao bei, což znamená něco jako férová nádoba. Důvod pro takový zvláštní název je prostý: když se do této nádoby slije všechen výluh najednou má potom při nalévání do šálků stejnou "sílu". Kdežto kdyby se z luhovací nádoby sléval nálev přímo do šálků, byl by výluh v posledním šálku nejsilnější. A tím se dostáváme k šálkům (obr. 7). Je vhodné, aby spolu konvička, gong dao bei i šálky ladily (alespoň, co se materiálu týče), ale není to nutné. Já mám skleněný celý set a šálky používám dvojité, protože nepálí a na čaj se v nich krásně kouká. Jako poslední praktická věc se hodí nějaká hadýrka (obr. 8) na utírání šálků při podávání hostům.

Sítko
Obr. 5: sítko
Gong dao bei
Obr. 6: gong dao bei
Šálek
Obr. 7: šálek
Utěrka
Obr. 8: utěrka

No... a to je k základnímu nádobí vlastně všechno. Pokud to myslíte s rituálem opravdu vážně, používají se ještě další pomůcky: speciální pinzeta na vylévání obsahu šálků, bambusová lžíce na nabírání čajových lístků, "čichací" šálek, štětec na rozetření ukáplé vody, aby se netvořily fleky a v poslední řadě "čajový mazlíček", což je soška, která se polévá vodou nebo čajem.

Samotný "obřad"

Obřad samotný, jak už jsem uvedl na začátku, není příliš složitý. Jednotlivé kroky (jednodušší verze obřadu) si tady jeden po druhém rozebereme:

Naměřený bílý čaj Pai mu tan
Obr. 9
Zahřívání konvičky
Obr. 10
Vsypávání čajových lístků
Obr. 11
Oplachování čaje
Obr. 12
Obr. 13
Obr. 14
  1. Nabereme požadované množství čaje. Já mám bílý čaj Pai mu tan a chci ho dát do konvičky 200 ml, takže podle tabulky nahoře: 3,5 * 2 = 7 g (obr. 9). Ten, kdo to má v oku, zvládne nabrat požadované množství čaje i bez váhy. Nám méně obdařeným nezbývá než vážit 😏. Pokud máme hosty, můžeme nechat misku s čajem kolovat.
  2. Když máme čaj připravený, předehřejeme si konvičku (obr. 10). To uděláme tak, že do ní jednoduše vlijeme trochu připravené horké vody, necháme pár vteřin prohřát a vodu vylijeme do moře/kýblu/misky... jakékoli odpadní nádoby po ruce. U skleněné konvičky jde pouze o to, abychom předehřátím připravili čaj, aby začal vypouštět aromata. U konvičky keramické ale probouzíme samotnou keramiku, což potom dál ovlivňuje chuť čaje.
  3. Vsypeme čaj (obr. 11), k čemuž můžeme použít pinzetu, pokud máme, a s konvičkou trochu zatřepeme, aby se čaj "probudil". Samozřejmě vlivem tepla, ne třepání 😉.
  4. Čaj "opláchneme" (obr. 12), tedy zalijeme ho trochou horké vody a téměř okamžitě vylijeme do moře/kýblu/misky (obr. 13). Opláchnutí není nutný krok a běžně se praktikuje hlavně u pu-erhu a oolongů. A k čemu oplachování je: 
    1. čaj takto zbavíme potenciálních bakterií
    2. připravíme čaj k luhování 
    3. odplavíme všechen prach a rozdrcené listy
  5. Teď už přichází na řadu samotné luhování. Do konvičky vlijeme požadované množství vody - v mém případě 200 ml, což je u mě někde tam, kde se vrchní část hrdla napojuje na konvičku. Doporučuji si předem najít na konvičce/gaiwanu takovéto záchytné body, u kterých budete znát objem. Doba luhování je ale různá. Buď si můžete pamatovat, jak dlouho který čaj nechat luhovat, anebo vždycky zkusit při prvním nálevu nějaký kratší čas, třeba 20 vteřin, a podle výsledku u druhého nálevu čas buď přidat nebo ubrat.
  6. Po uplynutí luhovací doby, slijeme čaj přes sítko do gong dao bei (obr. 14) a tam odtud naléváme do jednotlivých šálků. Pokud čaj naléváme hostům, neměl by být šálek zvenku mokrý. To vyřešíme tím, že ho lehce otřeme o připravený hadřík.
No... a to je vlastně všechno. Body 5 a 6 opakujeme, dokud má čaj chuť, nebo do aleluja, pokud jste extrémisti 😉. Na konci vašeho čajování nezapomeňte moře vylít a vysušit. 

Pokud jste dočetli až sem, máte můj respekt. A jestli se vám příspěvek i líbil, budu rád za sdílení, případně komentář, jak třeba čajujete vy, jestli děláte něco jinak. Protože u vychutnávání čaje nejde nutně o přesnost ale hlavně o radost z okamžiku 😊. Tak zase ahoj u dalšího příspěvku.

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Něco "málo" o typech čaje

Na začátek je důležité si uvědomit, že ať už se bavíme o čaji černém, bílém nebo fialovém, vždy jde o keř čajovník čínský (Camellia sinensis), resp. jeho 2 varianty: var. sinensis (tj. většina čínských čajů) a var. assamica (v naprosté většině čaje indické). Jakékoli další rozdíly jsou už pak vytvořeny různým zpracováním čajových lístků.  Jednotlivé čaje dělíme do těchto kategorií podle způsobu zpracování: bílé, zelené, černé/červené, tmavé, žluté (tady je definice dost nejasná a sám jsem ještě ani žádný neochutnal 😶, takže se o nich dál zmiňovat nebudu), oolongy a fialové (ale to je celkem sporné, bo těch moc není 😁). Počkat ještě... ... než začnu dělit čaje do jednotlivých kategorií, měl bych se alespoň nepatrně (a naprosto neodborně - chemie není moje silná stránka) zmínit o oxidaci čaje. Oxidace (často nesprávně označovaná jako fermentace) je důvodem, proč jsou některé čaje černé a některé jenom... trochu černé. A teď co nejjednodušeji: vlivem kyslíku ve vzduchu dochází k oxida…

20 shades of solitude

Dneska jenom krátký příspěvek. Nedávno jsem dělal "projekt" do výtvarky s názvem 20 shades of solitude, jak asi vidíte v názvu příspěvku. Je to ve stylu prezentace jedné mé fotky, kterou jsem vyfotil v amfiteátru v Hranicích, upravené do dvaceti různých stylů, kódování provedeno v HTML + PHP + jQuery. A proč je to jako neinteraktivní automatická prezentace, když je to internetová stránka, ptáte se? Protože jde o součást projektu screen saver gallery s letošním tématem Unleashing Screensaver. No... názor na to, jak mi to do tématu zapadá si udělejte sami 😏. A moji práci samotnou můžete zkouknout tady (pokud na to koukáte z mobilu, otočte si ho na šířku).

Dneska piju... Lapsang Souchong?

Ano, ten otazník v názvu není pouze náhoda. Dlouho jsem tenhle čaj nemusel kvůli jeho specifické chuti, která se jen tak nezapomíná. Kdo zkusil, jistě už ví, kdo nezkusil, měl by, protože jde o unikát nejen mezi čínskými čaji, ale čaji obecně. Ale k věci: lapsang souchong (z čín. Zheng Shan Xiao Zhong) je černý čaj z pohoří Wuyi, provincie Fujian (příp. Fu-ťien, ale já mám radši anglické přepisy), který se po dokončení oxidace "udí" nad borovým dřevem. Právě to je to unikum, které lapsangu dodává kouřovou vůni i chuť.

Historie jeho vzniku je také zajímavá. Podle legendy byl čaj poprvé vytvořen za dynastie Qing (český přepis Čching), když vesnicí Tong Mu, kde se lapsang produkuje, projížděla vojska, zdržela místní během sušení již sklizeného čaje, který zatím stihl zoxidovat, což bylo při produkci tehdy zeleného čaje nežádoucí. Místní, zděšení takto zkaženou úrodou, se z důvodu uspokojení poptávky rozhodli čaj usušit nad ohňem z borovic. Podle některých zdrojů byl lapsang vů…